Samoten.

Holou plání rychlý vítr spěchá,

na perutích nesa hvězdy bílé,

drátaru je nese v chladné líce,

on už navždy opustil své milé.

Holá pláň, – – jen závěj hrob mu nese,

žádného, ba žádného zde není,

aby bratru, než jej ledy pohřbí,

upřímné dal ještě políbení. –

Chladná líce, hlava nakloněná,

po čele se vinou černé vlasy,

jak by tiše na svou matku myslil,

na Nitru a dětské svoje časy.