Samotný.

Soused můj si žito seje,

Na něho se pole směje,

U mne, a již je tu léto –

Nezoráno, nezaseto!

U souseda bílá síňka,

U souseda hospodyňka:

U mne není bílé síňky,

Ani štěstí, ani žinky!

Návidějí sousedovi

Děvčata i mladé vdovy,

Za sousedem pohlédají,

Jeho všecky rády mají.

Jedna mě též milovala,

Mou že bude, slovo dala;

Potom řekla plná pýchy,

Že si tropila jen smíchy.

Což jsem zrozen na neštěstí,

Že se nechce po mé vésti?

Kdo mi štěstí slibovali,

Málo prorokovat znali!