SAMSON K DALILE

Mám tě a líbám – přísahy tvé slyším,

tvé laskání a hymny o tvém štěstí – –

Dnes opájíš mne májem bouřlivým a tišším –

zítra jsi strom, jímž podzim zašelestí.

Už neznáš mně, tak cize zrak tvůj hledí,

tak ďábelsky, jak hroznýš zdivočený –

včera jak andělé, již jenom lásku jedí –

a dnes mne vypíjíš s vilností nízké feny.

Hle, když tě nejvíc mám – býváš mi nejcizejší –

když nejvíc věřím – nejvíce mne šidíš,

čím víc tě stíhám, tím jsi vzdálenější,

když líbáš nejsladčeji – nejhořčeji nenávidíš.

Tak záhadou’s mi věčně nechápanou

jak moře, jemuž nikdy nelze věřit –

polibek na rtech, v ruce nůžky planou,

zda mohla bys mi vlas i sílu měřit.