Samurai.

Jsou stromy v poušti, palmy osamělé

neb datle v písku, u nichž karavana

se zastavila kdysi bouří štvána,

tam našla, v pouti co nenašla celé.

Pak, sotva hvězdy hasly v hloubi ztmělé,

za cílem neznámým dál hnána zrána,

na těla stromů, mnohým vichrem zdrána,

v dík zavěsila šat neb zbraně skvělé.

Strom dávno usch’, však relikvie zbožné

tam visí stále, poutník se jim diví,

a nechápe ty cetky šatku, zbraní.

Tak lásko má, co bylo lásce možné,

vše, strome, jenž’s mi poskyt’ úkoj snivý,

na tebe zavěsil jsem v umírání!