SANCTUS.

Jen zněte, ó jen zněte, zvonky, zněte

stříbrným hlaholem,

vy nebesa, již brány vyzdvihněte,

ať vytržení snem

Jej zříme, s archandělů kůry

jak liliový sestupuje s hůry

Sanctus, Sanctus, Sanctus!

Hle, Beránek jde bělorouný s výše

k mystické oběti,

vše srdce jako zvednuté lamp číše

Mu plají k přijetí,

a hlavy skloněny až ve prach země,

neb s oblaků sem stoupá přetajemně

Sanctus, Sanctus, Sanctus!

Proud světla žhavý po oltáři lije

déšť růží na cestu,

neb Ženich vykoupit chce, nebe míje,

mystickou nevěstu.

Ó duše, chvěj se v rozkoši a štěstí,

Jej pozdrav liliovou ratolestí:

Sanctus, Sanctus, Sanctus!

Ach, Jeho šlépěje jak vzduchem svítí,

plá láskou Jeho zrak,

jímž plesy sladké v cherubínech nítí.

Ó dovedeš-li tak,

jak svíce oltářní když city rozvroucněly,

má duše, rozjásej se s archanděly:

Sanctus, Sanctus, Sanctus!