Sanguis martyrum.

Z katakomb temných rudé světlo plane;

slabounké, matné, jako v širém moři,

kdy dalný maják malou jiskrou hoří,

an bouřný vichr se všech stran naň vane.

„Pro tebe trpět, naše touha, Pane!“

dav postav temných v klenbách zahovoří –

„Tvá, jenž jsi zplodil nás v své smrti hoři,

nech ve všem, všude jen se vůle stane.“ – –

Hrom zarachotil. Děsné bouře vzruchem

kříží se blesky. Temné noci vzduchem

na křídlech dravců vichorové letí;

a davy četné jako pírka smetí

rozváli vztekle. Leč, co ničí, maří –

ten maják z moře v celý svět již září.