Sarah.

Vyšla Sarah, ven v zelenou pastvinu rozsáhlou.

V dáli bělal útulný se stánek,

v kterém sladce spal přísný stařec

Abraham. Byla vládkyní širých plání.

Prošla chvatně bělorouný tlum

bílých, lepých stád; bohatství hojné

zřela všude. Kynula rukou milostně

těm, vábivý pozdrav kteří

nesli jí v bázni otrocké.

Spatřila studánku sladkovodou:

hle! v líbezném pokleku tam

sličná, jemnolící Hagar pojila

ovce. Hněvivým bleskem zjitřila zrak.