ŠAŠA.

Po zdobené rudou vlajkou lodi

mladý lodník jako ve snu chodí,

mlčí, dumá, v širou zírá dál;

co jej ulekalo, co jej tísní?

Dříve pln byl hovoru a písní,

hvízdal si a těšil se a smál.

Divno, věru! Co jej rmoutí asi?

Nedbá žertů dovádivé chasy,

zcela jiný teď, než dříve byl!

Proč as, proč? Stál večer u zábradlí,

v tom dvě hvězdy do srdce mu padly

s dívčích očí. Hyne od těch chvil.