SATIRICKÁ VESELOHRA

Je kámen satira, jenž zkouší zlato duší

a lebek pevný vzdor svým ostřím ztupit touží,

ze dřeva shnilého si figury své krouží,

smích její spíš je pláč, jenž dobu pravdou kruží.

Až někdy přijdeš k nám, ta pravá, v níž vzlet buší,

ty neostýchej se stín změřit, jenž se dlouží,

když západ v českou zem se prázdných činů hrouží

a skleslost nemužná, jež jenom dětem sluší.

Pak podrž zrcadlo nám přítomnosti,

že zhrozíme se lhostejného čela,

jak bič a poroba tam vryla prouhy! –

My hnisáme... S tou hroznou střízlivostí

jak vše teď trpíme, to chápu zcela,

proč svět nám dí: Jste k smíchu žebrák pouhý!