SAVONAROLA.

Má v duši obraz, jak by svět měl býti

dle srdce Krista. Ale svět je jiný.

Nevěstka hříšná, nechce znát své viny

a bláznivě se k zatracení řítí...

Splet z hrůzy bič a jal se v líc ji bíti.

Smích zašel jí. V tvář used děs jí siný.

V šat oděla se z hrubé pytloviny.

A bila čelem klnouc svému žití...

Mnich ustal. Hotovo vše. Bohu sláva!

l nestaral se dál o kajicnici.

Ta vstala: Jaký blázen jsem to byla!

A ruce kolem šíje mnicha vila

a kličku zvolna na hrdlo mu dává,

pak zadrhne a vleče na hranici.