SBLÍŽENÍ S NEKONEČNEM

Hledím do hvězdné dáli...

Je ticho a smírno.

Lidskou svou touhou

chtěla bych dosáhnout v nedozírno,

cestu dlouhou

budoucna přeletět.

Chtěla bych znát vesmír

a celý svět,

rozumět

tajemství srdcí všech,

jež pozvedá vzdech

i radosti jásot.

Chtěla bych s výšek patřit

i v hlubiny,

širé přeletět roviny,

se všemi lidmi se sbratřit,

se sluncem plát

a srdce zledovělá

svými slovy hřát.

Chtěla bych jít

a nikdy se nevrátit,

všem lidem stonásob zaplatit

za to, že dovedli vzít

a radost mou nezlomili.

Chtěla bych, aby každý z lidí

byl mi drahý a milý

a nikdo nepřítelem.

Abych v rozmachu smělém

se k výši nesla,

vše poznala,

a přece nepoklesla,

aby má píseň dojala

a v úkryt srdcí vnesla

jen radost a láskou je objala.

Hledím do hvězdné dáli...

Je tichá a smírná

a není nedozírná,

když hvězdný kryt

lidskou svou láskou

mohu si přiblížit.