Sbor starých Gallů při kvasu a tanci mečovém.

Šíp, meč, žár

příteli trojí řve zdar,

vrahovi trojí řve zmar.

Krkavče, zatkni v leb jemu spár!

Lepší jest roh vína,

jež jak oř se vzpíná,

v číši divě tryská,

sluncem blýská!

Lepší je roh vína

nežli medovina,

zemitá a líná,

jíž chuť k boji jako k tanci

uhasíná!

Šíp, meč, žár,

příteli zdar,

vrahovi zmar!

Lepší je roh vína

nežli ostružina,

z Gallů starých kmene

od kořene,

šumí se a pění,

na perly se mění

v každém okamžení,

stokrát sladší nežli dívčí

políbení!

Šíp, meč, žár,

příteli zdar,

vrahovi zmar!

Lepší je roh vína,

krev mi připomíná

valící se z rány

na vše strany!

V obou život dřímá,

v obou síla hřímá,

krev i víno dýmá,

proto krev mne jako víno

divně jímá!

Šíp, meč, žár,

příteli zdar,

vrahovi zmar!

Lepší jest roh vína,

slunce připomíná

zářící skrz chmuru

ve purpuru!

Víno, slunce v rohu,

okřídlí mi nohu,

stojím v mrtvol stohu

vzpřímen, sám, roh s mečem v ruce

roven bohu!

Šíp, meč, žár,

příteli zdar,

vrahovi zmar!

Lepší je roh vína!

V tanci jak třtina

když se dívky v háji

prohýbají.

Tančí mezi meči,

mluví sladkou řečí,

každý pohled – léčí,

ústa, oči, boky, ňadra

v divé křeči!

Šíp, meč, žár,

příteli zdar,

vrahovi zmar!

Lepší je roh vína.

Celá domovina,

slunce, krev, slast, hněvy,

naše zpěvy;

vše to v číši kvasí,

pro budoucí časy

k životu se hlásí.

Číše výš, vjeď sťaté lebky vraha

v speklé vlasy!

Šíp, meč, žár,

příteli zdar,

vrahovi zmar!

Lepší je roh vína!

Sama Arduina

pravou krev tu dračí

z prsů tlačí.

Oh! Vy naše sruby!

Oh! Vy naše duby!

Nehty jako zuby

rvát se chcem, vlast nesmí zdeptat

barbar hrubý!

Šíp, meč, žár,

příteli zdar,

vrahovi zmar!

Lepší jest roh vína,

poklad otce, syna,

odkaz v zrak i ruku

bude vnuku!

Číše výš, meč dolů!

Svorném ve hlaholu

zatančíme spolu.

Volní jsme, číš pokud krouží

kolem stolu!

Šíp, meč, žár,

příteli trojí řve zdar,

vrahovi trojí řve zmar,

Krkavče, zatkni v leb jemu spár!