Sbor z antické tragedie. (I.)

V tom stálém víru nekonečné změny

chce každý aspoň jeden chytit bod;

v něm zablýsknout se, veteš beze ceny,

než znikne v temnu, věčnosti, tvých vod!

Tak zápasí a mře ves lidský rod.

Ten sochou, písní chce být vykoupen,

a obé stejný k zapomnění schod,

a všecko matný sen!

Jen takty času, hodiny se chvějí,

ať v slzách, v kletby reji,

ve svadlém nebo zkvětlém země obličeji

se zhlíží hvězdný chorovod!