SCALA SANTA

Jsou v Římě svaté schody, po nichž Kristus kráčel v hoři

v paláci Pilátově: scala santa. Minulost

šlépějí božských žhavý řetěz modliteb tam tvoří,

v nichž Spasitel se vznáší, utrpení lidských prost.

Na prvních stupních tichá víra z tváří oněch zírá,

a na posledních horečně žhne připoutaný zrak, –

již nic těm duším chvíle vyslyšení nezastírá,

jen říci amen, povstat, jít a čekat na zázrak.

Ó scala santa, roztoužená k monstrancím až vzhůru,

mně zjevuje se v nocech do krvava zoufalých,

svět propastí je strašnou, z níž až do azuru

se žebřík pne kams’, Bože, v oblast věčných tajů tvých.

A přízrak příšerný se mezi nebem zemí houpá,

v astrálních sférách mizí, bolest taví srdce v krev:

– dav úžasný a hrozný po stopách tvých v závrať stoupá,

že smiluješ se, doufá, díla svého nezapřev.

Opuštěn člověk hledá svého Stvořitele zjevu...

Jsou šílenci to hrůz, neb stíny mrtvých prostorem

se tmí? Ó Bože, odhal tvář – ne lhostejnosti, hněvu,

leč věčné lásky, kterouž vnukni dole srdcím všem!

Viz, Bože, scala santa úděsů: – svět celý kleká!...

Stvoř silných duchů majáky pro bouří možnosti,

magický strážný oheň rozežhni v nich pro člověka,

na věky svatým ecce homo z pout ho vyprosti!