Scena pastýřská.

Muž na kolenech drží malé dítě

a na píšťalu dvojí hrát je učí,

to líčka dme, tak zkouška ta je mučí,

však vidíš přec, že pochopuje hbitě.

Za nimi matka, v tváři smích jí pučí,

tu idyllu v svých zraků chytá sítě,

tak ráda by je stiskla do náručí!

U nohou pána pes bdí ostražitě.

Klid leží na všem jak to nebe řecké,

tak hluboký, tak sladký a tak měkký,

jak pohled ženy, jak ty vlásky dětské.

A cítíš, z obrazu jak tráva voní,

jak chladný vánek až sem duje z řeky

i vosy slyšíš, jak se v stromech honí.