Scenerie

S vlnami jezera si vánky hrají,

prastarou báseň tobě šepotají,

hra jasů, stínů v kolébání vod

je věčné umírání, věčný zrod,

a nad tesem, jenž spadá do hlubin,

krvavé růže rozhořel se stín.

Na vody světelný se pablesk střel

a rozbíjí se v tisíc zrcadel,

než v černou noc se hlava uklání,

chyť do očí to světlé blýskání,

melancholický rytmus vod a sten

i větrů pocel, jímž jsi omámen.

S vlnami jezera si vánky hrají,

marnosti píseň věčnou zazpívají,

bolestný slyšíš od staletí zpěv...

a přec ta růže... je v ní žár a krev

a je v ní hrůza, která slastně mámí:

slast závrati, jež dýchá hlubinami.