SCENERIE

Jak přízrak chmurná krajina

je šedá, zmlklá, vymřelá,

zarudlé slunce shasíná

jak láva schladlá, vyvřelá.

Vod přerývaných hladina

v mlhavých dálkách zmizela.

A u vod na skal ostrohu

zřícený zámek ve výši

ční v zachmuřenou oblohu.

Se srázů šum se neslyší

shrbených jedlí. O bohu

snad kážou zmyji, slepýši.

Zakletým tichem přešlých dob

gotické zívá nádvoří,

mech rezovitých žloutne skob,

les bodláků v něm táboří

a všecko mlčí jako hrob

vklíněno v temné pohoří.

Tu hnízdíval sup vzpoury as,

tu kdosi zradu králům kul,

král, dravci milí, zchytal vás

a k zemi kopím přimáčknul.

Sup poslední když zvěšen shas’,

hrad tajemstvím se rozpadnul!