SCHÄMEN SIE SICH!

Jsou historické výroky,

jež člověk zapisuje

a smysl jejich hluboký

si dobře pamatuje.

Ze srdce trysknou sytého,

a nemůže být mýlka,

že smyslu hloub v ně skrytého

jsou jenom zrcadýlka.

Onehda zas se zrodila

větička k upomínce,

jenom že spíš se hodila

do knížecího psince.

Mířena byla trochu dál,

než padla, cíle jista,

a než kde při své práci stál

v čamaře žurnalista.

Feudál své žáze povolil

v nekavalírský žertík

a zase jednou osolil

přídomek „münderwertig“.

Z Urachu přišel praděd – host,

a běželo mu o víc,

neb bylo v Čechách vždycky dost

panen a mladých vdovic.

Lancknechtsky přišel z Urachu

a před ním děs a strachy,

erb nesl, ale bez prachů,

a v Čechách byly prachy.

Zde kyrysarům bylo hej,

neb uměli se ženit

a modrou svoji privilej

jak náleží vždy zcenit.

A ženy znaly držet rod

líp nežli mladé kočky

a vydávaly věkům vhod

právo i levobočky.

Tak smísila se dokona

čest, láska, hrdost, víra

dle železného zákona,

jenž živ a neumírá.

Toť dvojích plemen záhada,

krev krvi frontu dala,

je možno, valná hromada

aby to spořádala?

Hrdosti vlastní pevnou hráz

a ruku v ruce svazem,

sic běží o víc: o provaz

a ne jen za provazem.*)