Scherzo.

Po bouři slunce se směje,

zem hoří v paprscích,

v duhových barvách se skvěje –

však čarnější lesk se leje

z tahů tvých.

Po bouři blankyt se dívá

čist, bezdný, třpytný tak,

jak anemona je snivá –

však hlubším kouzlem kývá

mně tvůj zrak.

Po bouři ptáče jen zvoní,

jak zvonky by s nebe třás’

do vzduchu, jenž sálá a voní –

však perly do duše roní

mně tvůj hlas.

Po bouři v chvatnějším reji

v ples vlna zas vlnu zve

a pnou se a dmou se, kam spějí, –

však zlíbány bouřněj’ se chvějí

prsy tvé.

Po bouři větřík se stočí

a zcuchá ti kadeře, viď?

Však luzněj’ tvá nožka vstříc skočí,

když líbajíc zastřeš mi oči

řkouc: Ó přijď!