SCHLEMIHL. (III.)

A cvrčkův neustává hlas

vtíravě hovořiti ke mně.

A nebe náhle ztrácí jas,

a jakby zachmuřena země.

A cvrčkův zpěv zní dál a dál,

zpěv skrytý kdesi pod zelení.

„Co plátno, stín žes’ neprodal.

Schlemihle, běda: stínu není!“

Ta píseň cvrčka vtíravá

probouzí hořkost mou a zlobu.

Advokát ve mně povstává,

by potřel drzou obžalobu.

Advokát hbitý zvedne se

a zahájí svou filipiku.

Má výmluvnost své professe,

má professe svou sofistiku.

A mluví plynně, logicky

a mluví výmluvně a s taktem.

„Zde stačí profil básnický.

I slovo bývá někdy faktem.

Polemisovat nemilé,

na kluzkou půdu se to vkročí.

Leč neříkejte: Schlemihle,

kde vinny pouze vaše oči.

Je hájit lehko. Obavu

mám pouze z rozsáhlosti látky.

Sypati mohu z rukávu

lecjaký citát: dlouhý, krátký.

Pokárat chcete nevinnost.

Lze říci pouze lakonicky:

svou konal prostě povinnost

a na svém místě stál on vždycky.

Je důkaz snadný. Chcete-li,

den mohu uvádět jej celý.

Mluvil, kde jiní mlčeli,

a viděl tam, kde neviděli.

A pro co vlastně naříká

hlas cvrčkův, v čem to vidí vinu?

Což je to úkol básníka,

by současně byl mužem činu?

Je možno jemu vyčísti,

že býval pouze mužem péra?

Nás historie ujistí:

chyběla pouze atmosféra.

Své dílo konal dle svých vloh;

rve se a bouří, jásá, věří.

Co více Kollár činit moh’,

než napsat předzpěv k Slávy dceři?

A jiných sobě připomeň.

Potvrdí všichni to, co líčím.

Kdo chce být mnohým zároveň,

posléz nebude vůbec ničím.

Kdo za to, v prázdno vyzní-li

tah smělý básníkova péra?

Proč básníka jste vinili,

že chyběla mu atmosféra?“

A advokát dál vyvíjí

obranu důvtipnou a ráznou.

A shovívavě promíjí

logiku příliš nehoráznou,

již užíval pan žalobce.

(Promiň, ó soude, křivda vzruší!)

Kdo básníka snad vinit chce,

že slovo nenašlo v čas uši?

Kde jeden důvod málo je,

advokát vytasí se se stem.

A jako vítěz bez boje

vývody končí krásným gestem!

„Slyš, slavný soude: ctí mi jest

stisknouti smím-li tuto ruku.

Ctí tisíců je tato čest,

za tisíce on nesl muku.

Po ničem tolik netouží,

jak vidět lepší vaše časy.

On satisfakce zaslouží:

Nevinen rcete všemi hlasy.“

A stojím v moci hlasů dvou.

A dvojí slovo srdce zrývá.

Advokát s vervou vede svou,

ale ten cvrček ještě zpívá...