SCHLEMIHL. (IV.)

Dýmaly mlhy ranní ze svěžího dolu.

Onoho rána kráčel jsem se svěšenou hlavou.

K úzkosti úzkost, bol se družil k bolu.

A tak mi bylo jako před popravou.

Dýmaly mlhy ranní. Leskla se na květech rosa.

Než svěžest ranního jitra nevyjasnila chmury čela.

Rytmický úder slyšel jsem: síkla tu blýskavá kosa.

A tráva posečená silně zavoněla.

Den přišel práce, nadcházela chvíle díla.

Pěšina vábila vedoucí do modrava.

Ale na krok můj tíha tisíců se zavěsila.

Bolely ruce. Bolelo srdce. Bolela hlava.

A tráva voněla opojnou, silnou vůní.

Maně jsem zrychlil krok... zatoužil jsem tak prudce.

Pěšina volala a já už nebudu u ní.

Bolela hlava. Bolelo srdce. Bolely ruce...