Schody.

Ty jedny do paláců vedou,

jsou plny koberců a soch

z mramoru s balustradou šedou.

Ty druhé v měšťanském jsou domě;

jen z pískovce a bez ozdob

spiralou k výši tíhnou skromně.

A jiné bídně vyšlapané

a vysoké a neschůdné;

nad nimi se zdí vlhkost kane.

Však myšlénka, ať kterékoli

z nich šlapu v městě náhodou,

myšlénka jedna vždy mne bolí:

Že po všech s hořem drahých duší

a s lítostí a slzami,

jež často život nevysuší,

že po všech, ať svíc ve plápolu,

ať v polotmě, se odnáší

s mrtvými rakev stejně dolů.