SCHODY V PARKU.

By Jaroslav Haasz

Kde z žuly schody rudé

jdou svěží alejí,

tam růžné květy všude

se k zemi snášejí.

To vesna, dívka mladá,

svůj zářný slaví vjezd,

strom každý v cestu skládá

jí bílé hrsti hvězd. –

Kde z žuly schody rudé

jdou smutnou alejí,

tam žluté listy chudé

se k zemi snášejí.

Jdou mraky neveselé,

a ptáče letí v dál,

strom na mech zdobu stele,

již dávno oplakal.

A sníh se v horách bělá,

a nebi pláče zrak –

tak též mi odletěla

tvá duše, jasný pták!