Schovánek.

Schovánkův proslov každodenní

byl jako tečka po větě.

„Nad naši vesnici přec není,

je nejkrásnější na světě.“

A půvab líčil ze vší síly,

jemuž se těžko odolá.

Na poli zatím rostlo býlí

a prázdna byla stodola.

Ti kárali, ti litovali

dobrého to starocha,

však hodinu už všichni znali,

kdy stiskne kliku u Blocha,

začne zas „Nad naši ves není.“

„Co krásy našem po kraji!“

A znali také okamžení,

kdy statek jemu prodají.