SCHULZE A MÜLLER.

Zdař bratře! Kam jdou kroky tvoje?

Do Vratislavi. Rodná zem

zve děti do svatého boje,

chci pod jejím stát praporem.

Mě též Vlast vede z kanceláře,

neb prosbou káže její řeč,

už ne brk v nitro kalamáře,

však v prsa Franků nořit meč.

Kdo neposlech by Vlasti Matky?

Jsem učitelem. V školní síň

mi zapadl hlas její sladký:

Buď osvoboď mě nebo zhyň!

O svatá matko Germanie,

ty zloupená a zdeptaná,

jak krvácí tvá bílá šíje

pod hrubou nohou tyrana!

Svůj domov vidět zotročený

a dýchat chtít? Sen bláhový!

Má život jenom tehdy ceny,

když Vlast netísní okovy.

Jak francký despot bije zlostně

líc její svatou bičem svým!

Jak bídu její nelítostně

pošklebkem stíhá výsměšným!

O Germanie, tvoji syni

do posledního musí vstát,

na štít tě zdvihnout, vítězkyni,

tě krví vrahů omývat!

Prus musí povstat s Rakušanem

a Šváb a Sasík s Bavorem –

ó Germanie, všichni stanem

pod svatým tvojím praporem!

O Bože; slyš! My přisaháme

a svatou přísahu tu vem:

My krev i život v oběť dáme,

by volnou byla Vlast a zem!