Schumann.

Stín večera stoup' v pokoj,

jak bytost tajemná – –

a v tichu z klavíru zněla

ta píseň dojemná...

Ta krásná a tak smutná,

nás všecky dojala –

tys ruce svoje bílé,

jak v touze sepjala...

Já nad křeslem stál schýlen,

kde snilas bez hnutí,

a v šeru hasly tvé zraky

i čílko labutí – –

Mně bylo, jak měl bych tě ztratit,

když stín tě zcela skryl – –

a hlava klesla mi níže

a já tě políbil – –