Se mai continga...

Ó věřím, při své zhubeněl jsi práci,

zrak stále v sebe pohroužený maje

a spěje peklem ku zápraží ráje,

ze skutečna v sen mostem, resignací.

Tys odvahu měl, nám se síla ztrácí,

Tys víru měl, nám v pochybnostech taje,

Tys přístav měl, nám v člunu vetché kraje

se vlna tiskne a nás v propast kácí.

Tys orla měl jak Pathmu věštec svatý,

jenž péra Tobě z vlastních dával křídel,

a přece zhubeněl jsi dlouhou mukou:

Nám sen i život stejnými jsou katy,

my jedy pijem z kastalských jen zřídel,

ba hnáty z hrobů ještě do nás tlukou.