Se skrání mých již věnec spad.

Se skrání mých již věnec spad,

květ za květem povadnul z hlavy,

má láska panichidu slaví,

teď rád již budu hrob si stlát.

Mých citů mocný plápol shas,

v mých ňadrech pusto, noc tu čírá,

poslední jiskru bolest sžírá,

jasmínu květ již vichr střás.

Nuž s bohem! Ve tmách celý svět –

klečím tu proklet srdce mukou,

poslední slzu stírám rukou

a zemi líbám naposled.