Se skřivánkem vstávám...

Se skřivánkem vstávám,

s ním též chodím spat,

v poli naslouchávám

při pluhu mu rád.

Naslouchám, jak zpívá,

když si stírám pot,

mně tak volno bývá

všechněch od klopot.

Zadívám se chvíli

v modrou oblohu –

jak mne ten zpěv sílí,

říci nemohu!

Zamyslím se, maní

je mi k úsměvu,

a sám při orání

dám se do zpěvu. –