SE SRDCEM

Všecko zašlo, květy, barvy, zpěvy, mládí, krása, vše,

a mně přece chce se ještě do tance a rozkoše.

Pod nohama žluté listí zmírající ševelí,

a mně přece chce se ještě radosti a veselí.

Nad hlavou tak šedivé a zamračené nebe je,

a mně přece zdá se, že mě teplo samé zaleje.

Tančím, tančím, ať je třeba zahnědlá a černá zem,

společník můj věrný je mi, tančím, tančím se srdcem.

Vzhůru, srdce, já jsem tvoje, vzhůru srdce, mé jsi ty,

my jsme svoji, ať je pozdě, ať jsou číše dopity!

Kompase můj v bouřích vášně, srdce mé, ach, ty jsi mé,

nad hroby své minulosti my si dnes již tančíme.

Vítr sáhl v suché větve jako v staré klávesy,

se sny mládí, dojmy svými, srdce moje, hrajme si!

Tančíme dál, hrobové se otvírají znenáhla,

a mně zdá se – oživená vzpomínka nás zasáhla.

A ta každá vzpomínka dí: „Ženo, dobře's činila!“

a mně zdá se, že to proto, že jsem srdcem volila!

Všechna léta, všechny chvíle, srdce, bylo's pánem mým,

a mně zdá se: Dobře šla jsem touhami i zklamáním!