SE STROMU PADÁ...

Svou měl jsem kdysi nenávist.

Co bylo, bylo a už není.

V mých očích nelze více číst

než klid a nežli usmíření.

Já měl jsem kdysi zlý svůj smích.

Co bylo, bylo, přešlo dávno.

Zbloudilý v mlhách severních

jdu. Cítím. Trpím. Vše je správno.

Se stromu padá tiše list

a k jihu odlétají ptáci.

Zlý úsměv, přešlou nenávist

podzimní vítr dnes mi vrací.