Se stromu života. (I.)

To mládí prchlo jako sen,

jež chvatem v noci dusné

přelétá hlavou ptáčete,

než na haluzi usne.

Kol byl jen těžký, sivý mrak

a žhavé blyskavice –

na zemi hnízdo studené

střesené se větvice.

A zlaté sny jak vajíčka –

po bouřné, pusté vřavě,

zdupána nohou bezcitnou

a rozházena v trávě.