Se stromu života. (II.)

Jak z živého lípy kmene,

z něhož rolník úl si strojí,

tak se z nitra dumy teskné –

jako včely rojí – rojí.

Bzučí jedna, bzučí druhá,

neunavně, dotěravě,

až to hučí, šumí, víří

v bolavé té, pusté hlavě.

Marně ruka odhání je

ode žhavé, zvlhlé skráni –

je to jako v báji dětské

trpaslíka namáhání.

Sotva jednu nabod’ statně

na kordisko špendlíkové –

již tu z oulu tisíc jiných

žahadlem se břitkým klove.