Se Svaté Hory (1. Na schodech)

Klid v srdci vstoupám vzhůru;

ty schody vedou do azuru

z těch temnot zdejších, chceš?

ty, hvězdo má, mne vyvedeš!

Neb vše se ztrácí zvolna,

stín hříchů mých i touha bolná,

jenž skličoval mne, mráz,

hle, taje, blýská, rosy jas.

Tam výše se tvých bání

zní hlas tvůj sladký do mých lkání

a do zoufalství mých,

že krok, jenž klesal, zas se zdvih’.

A jak se přibližuji,

vím, milost nebes, naleznu ji,

tvých zahrad zlatý květ,

až vstoupím, nezatoužím zpět.