SEBEVRAH.

Utonul sebevrah,

muž chudý jen,

v márnici na marách

sní těžký sen.

K hrobaři soudruh dí:

„Kam dáme jej?“

„Tam – u té šedé zdi –

rýče mi dej!“

A ryjí, ryjí zem,

je bouřný den,

rýč temným nárazem

zní jako sten.

Hrobař dí nevrlý:

„Co s kamenem?“

„Ať na něm umrlý

spí věčným snem!“

Blesk náhlý – obzor vzplál –

hřmí hromu hlas...

hrobař hrob dokopal...

kol ticho zas.