Sebevražda.

Proč pak pláčeš, moje dívko,

proč pak se mi nesvěříš?

– Nech mne, drahý, nech mne plakat.

čím jsme byli, nejsme již.

Hle, jak venku září slunce,

vůně táhnou ze zahrad.

– V mojí duši stíny straší,

na mém srdci leží had.

Pro bůh, dívko, proč pak bledneš?

tvoje ruce jako led!

– Ach, můj milý, teď je po všem.

Umírám! Já vzala jed! –