SEBRAL JSEM SVÝCH PĚT ŠVESTEK

SEBRAL JSEM SVÝCH PĚT ŠVESTEK

a šel;

pes ani za mnou neštěk’,

měsíc bděl;

abych se oknem nevrátil,

myslil snad, že jsem neplatil,

co chtěl?

Noční chlad zahnal spaní,

tož kam?

Půjdu až do svítání

zády k tmám,

do deště, na mráz, do bláta,

vždyť za mnou nikdo nechvátá,

jsem sám.

Vyskočil potkan z díry

a z hvězd

jako snů záblesk čirý

v propast měst

jedna teď padá s výsosti,

komu to nese v tajnosti

svou zvěst?

Z jámy se tulák zdvihl,

hle, druh!

Myslíš, že’s kořist stihl?

Mám jen dluh.

Bídný se schází s bídnými –

Proč jsi však smuten, řekni mi –

Jsi Bůh?