Sebrání domácích prostředků proti psavosti.

Hojný stateček zděď, byť tisíce vynesl skrovně;

více-li tisíců máš, více si v pohodlí svém.

Sázej v lotrii dost a ji přemudruj, aby si vyhrál,

více než po všechen čas saziči vyhráli kdy!

Poklad nalezni ten, jejž lakomec, boje se, ukryl

v pustou zem, ale již před smrtí bez něho mřel.

Nebo se vynasnaž tak, by tě zásluhy unesly v úřad;

jestli jej máš, tedy nechť zásluhy pohoví si.

Chceš-li však říci, co jest krásná ta zásluha? – Moudrý

každou prospěšnou věc zásluhou pojmenuje.

Sprosták jen se tu ptá: co je dnes nebo činiti zejtra,

aby se poctivostí v hladovou uvrhl smrt.

Zásluha, věc směšná! – ji viděti, potřeba brejlí.

Největší zásluhu má, kdo sobě zasluhuje.

Sličná tvář nebo měšec stříbrem a vydutý zlatem,

slovíčko mocné a tklé zásluhy rozmnožuje.

Nejsi-li pak ani s to, tedy svět má prostředků více.

Co se ti v příhodný čas nahodí, užívej rád.

Prohlas za peníz, svět žes hotov s Mudřenou spářit,

by se i Mudřena tvá pro lidi nehodila.

Pakli co moudrého máš, prve ohledej žaludek lidský:

„Moudré pravdy moc nesnese žaludek mdlý.“

Většího zapotřebí jest umění, peníze bráti,

nežli zplniti to, nouze co přislíbila.

Pána-li mocného máš, jenž světem poněkud vládne,

brejle mu mistrně vsaď, měšce pak jeho se chop.

Znáš-li se halabala, tedy klaň se a škorně mu lízej.

Červíček výborné má v důstatku útočiště.

Ubohý písaříček, co se za groš napíše často!

ježto co za týden psal, za plevu nestojí nám.

Psal, ano rytmoval tak, že mu slabiky na dlani mrzly:

častěji přemnoho slov maličko rozumu má.

Však co se dostane těm, jimž Mudřena kroutila perem? –

Mudřena Mudřenou jest, nosí-li obecný kroj.

Všeliký host bude vhod, když hodí se k našemu kvasu;

jestli se nehodí k nám, rádi ho vyvrhneme.

Ty pak způsobem tím, jak výše se pravidlo četlo,

pokudž se zachovat chceš, zbavíš se psavosti hned.