ŠEDĚ RÁNO

Jak šedé, rozteskněné je mé ráno,

co stínu číhá v koutech setmělých!

Bolesti má, kdy řekneš dokonáno?

Kraj v probuzení mém je chudý, holý

a srdce mé se chvěje, zalyká

bolestí, která nikdy nepřebolí.

A sny mé únikem již nejsou z všedna,

po radosti v nich není ani stopy

a naděje v nich není ani jedna.

Neznějí touhy moje písní ptačí,

krvácí rána křídel sestřelených,

v úkrytu duše moje přání pláčí.

Jak dlouho, kam ta bolest povleče mě,

co ještě pohřbím do té řady hrobů,

jež pro mne vykopala rodná země?