ŠEDĚ RÁNO.

Je ráno šedé, nevzhledné...

Kam oko kolem dohlédne,

pláň šedá jen a mrtvá jest

a bez slunce a beze cest. –

A mrtvo vše!... Jen havranů

skřek od lesů zní po ránu...

Je šedé nebe nad hlavou,

je šedá zem mlh záplavou:

vše jediná kol smutná šeď. –

I v duši šedo, smutno teď...

A mrtvo v ní!... Jen havranů

skřek zalétá v ni po ránu...

O, duše, duše! Och, což víc

ti nezůstalo vskutku nic

z těch dávných, slunných, teplých dnů,

z těch nivých dum a žhavých snů,

nic víc než šeď, skřek havranů,

jenž z lesů letí po ránu!?