Seděl u čepu jsem; ruce mozolnaté

Seděl u čepu jsem; ruce mozolnaté

v šedý bořil vlas, se sem tam kýval,

blábolil jsem páté přes deváté.

Zas jsem ztich a strnule se díval

na svůj obraz hnusný v kalužině;

duši svou jsem ztápěl v „bílém víně“.

Syn mě marně otrhaný tahal:

„Tatyntu, uz máte pjej jít momů!“

Žid ho vyhodil, já k sklence sahal –

Byl to sen jen. O jak rád jsem tomu!