Sedíš ve vlaku a myslíš,

By Karel Dostál-Lutinov

Sedíš ve vlaku a myslíš,

že už jede.

Takto člověka zrak vlastní

někdy svede.

Myslí, že má křídla

pokroku,

zatím leží někde

v potoku.

A ti, co se sami nejvíc

motají den ke dni,

nejradš pevným vyčítají,

že jsou nedůslední.