ŠEDIVÉ DNI. (V.)

Zřel jsem tě ve snách v květném rajském kraji

oděnu řasným, černým aksamitem

a na něm šňůry perel bílým svitem

se skví a sněžnou šíji pokrývají.

Tvé vřelé slzy v ně se stydnout zdají.

Neb mne jsi zřela slz a perel třpytem

i vztáhla ruce: já pak s hrdým citem

třás’ hlavou: smutně dál jsi šla v tom ráji.

A jdouc jsi sňala s šije perel šňůru,

vzad nimi vrhala a k nebi vzhůru

a z perel na nebi hvězd roj se skvěl.

„Po perlách cestu najdeš!“ hlas mi zněl –

Pryč s mysli vyhlaď snů tvých klamnou stvůru:

vždyť jsi ji nikdy plakat neviděl!