ŠEDIVÉ DNI. (VI.)

Ty slzám učíš se?! – Než, rci, co děje

se nového? Co tebe vedlo v chrám?

A dnes? kdy do chrámu jsem vbloudil sám –

kdy černá mše, kdy rekviem se pěje?

A zbožná, až se kniha v rukou chvěje!

Než – verše jsem z ní čítal; již ji znám. –

Já zůstal skryt – a přec to není klam!

Proč v oku teď se náhle slza skvěje?

Teď – „věrné dušičky“ když zástup zpívá!

Snad myslíš? – jestliže se v srdci mém

teď slouží také tvoje rekviem,

tam sladce-bolný zpěv že nezaznívá,

jenž bez trpkosti stoupá k nebesům,

to krásné „Animas fidelium!“ –