Šedivý vlas.

O pověz, bledý hochu,

proč šedivý tvůj vlas

nad důmyslnou skrání

tak záhy v barvě zhas?

Hnal zlomysl tě světem,

klíčila nemoc tě,

či byl jsi vyhnán z ráje

své lásky bouřlivé?

Rci: byla kadeř temná

jak černý, těžký sen,

či vlnila se světle

co jemný, měkký len?

Či stkvívala se zlatem

jak slunce jasná zář?

Rci, proč tak záhy svadly –

tvá kadeř a tvá tvář?

Ty nemluvíš, i zastřen

je utrpení den:

do srdce sněhy padly,

na hlavu mlha jen.