Sedláci.

Sedláci naši pouze chudě žijí,

však mezi sebou v stálém sváru, křiku,

pan soudce z města nic jim nepromíjí

a všecky zná už dobře do puntíku.

To filosofů nehybné je plémě,

nad novoty si zkušenosť svou cení,

a co jim nedá zděděné kus země,

to kravek pár, jež celé jich je jmění.

Ne, u nás nejsou dobří politici,

ba nikdo neví, odkud vítr duje,

jim často bída kráčí po sednici,

a žid je každým rokem decimuje. –