SEDLÁK A PÁNI.

Šel sedláček mezi pány,

jako když vyroste žitný klas

mezi tulipány.

On s českým pozdravem na ně,

a oni na to „nix pémiš“

velmi nafoukaně.

Sedlák vytáh’ koláč hezký,

a ten pán, jako když namaže,

každý uměl česky.

„Dej, sedláček, taky,

vždyť jsme tví přátelé, a rádi

máme vás, sedláky.“

A sedlák se usmál tomu,

upjal si jenom víc halenu,

klidně bral se domů.