SEDMIKRÁSA.

„Nebuďte smutná!“ děl jsem k dámě milé,

„ta válka přejde... a nám kyne spása...

Již jaro jde... s ním zapomnění chvíle –

hle, zde už kvete bílá sedmikrása!

Kdo myslil by jen na krev za dnů máje,

kdy omládnout se chystá svět ten celý!“ –

A zachvěl jsem se, květ jí podávaje:

Byl jeho okraj všecek zkrvavělý!