Sedmý březen 1920.

Před třemi sty as roky šel jeden velký Kmet

se slzami v očích, s hrstkou věrných,

z vlasti do vyhnanství.

Nastal krvavý západ, nejsmutnější západ jeho národa.

Učil všecky národy,

jenom jeho lid, tragický lid,

špatně ho chápal.

Labyrintem světa snadno prošel sám,

neboť v srdci našel vždy svůj Ráj.

V cizině zmíral, vlasti již nespatřiv,

zemřel s vírou v usmířené duši:

Že se vrátí jednou přece do tvých rukou

vláda věcí tvých, ó Lide český...

Břeskným pokřikem Velké Revoluce

Galský kohout probudil člověka i národy.

Až na východ, do Čech, na Slovensko,

zalehl ten zázračný zpěv znovuzrozeného lidstva.

Vztýčili jsme hlavu a sbírali síly k činům.

Dlouho, dlouho čekali jsme na hodinu osudovou.

Ale přišla konečně,

v průvodu nekonečné hrůzy,

kdy celá planeta se chvěla v základech.

A tehda zase objevil se Kmet,

který s hloučkem věrných

překročil hranice.

Staré proroctví mu znělo v duši:

Vrátí se vláda věcí tvých k tobě, ó Lide –

nyní – anebo nikdy;

vrátí se, jsili schopen oběti a činu.

Já jdu a vykonám svůj díl...

A tak odešel, jasný a odhodlaný,

s odvahou, silou, vůlí Giganta.

Šel přímo v bouři světa.

Ač ho nesla – přec uhnul její směr.

A když se mraky počínaly trhat,

nový světa řád a sklad se počal rodit,

v prvním přísvitu nového slunce

přímo ukázal na jeden bod Evropy a řekl:

Tam moje země jest a na svou volnost čeká...

Dokonal dílo své a nezlomen se vrátil.

Triumfem pozdravil ho národ, vděčný, překonaný.

Usedl Kmet na ten stolec starý,

(první po Jiříku Poděbradském slavné paměti,

první zase správce země z lidu vzešlý)

aby dále učil národ svůj a vedl

k svobodě, k velkosti, k štěstí.

A zítra dožije se Kmet

sedmdesáti požehnaných roků.

Do prachu všichni před tím majestátem!

A jaká odměna a jaký dík?

Co může dáti národ, může dáti člověk?

– Za lásku lásku,

srdce za srdce.

Vojáku Republiky, vojáku Revoluce,

co ty mu můžeš dát?

– Za lásku lásku, srdce za srdce,

synovskou úctu, vděčnost pokornou.

A přísahu dnes opětuje svorně

náš stotisíců pevné spjatý šik:

Poslušní Tvého povelu, poslušní Tvého příkladu,

povinnost svou vykonáme dnes tak jako zítra.

Život nebo smrt, vždy však čestně a krásně,

jako Ty, Otče náš, Pane náš.

Buď ještě dlouho zdráv a s námi,

buď Tobě – zdar!