ŠEL JSEM...

Šel jsem tak zamyšlen, přes luka, v les,

divný zpěv z daleka v duši mi kles’.

Z daleka za vodou, za jezerem

zpívaly dívky si podvečerem.

Šel jsem tak, naslouchal, zamyšlen, v snách,

svit luny leskl se v modravých tmách,

v modravých temnotách, vdáli šedé,

třásly se děvčátek hlasy bledé.

Tma širá, daleká, plná mdlých tuch,

je mi tak teskno, proč, to ví jen Bůh,

to ví jen Bůh v nebi, tmavé lesy,

proč moje srdce mdlé zasteskne si.